wz
 

Fotoalbum zde

 strana 1    strana 2   

Cestopis 17 dní napříč Dominikánskou republikou

úvod

  Dominikánská republika

leží v Karibiku a zabírá dvě třetiny východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Na severu je omývána Atlantským oceánem a na jihu Karibským mořem. Svou rozlohou 48 442 km2 je druhým největším ostrovem Karibiku.

  navštívit Karibik a podívat se za oceán bylo již dlouho mým snem. Původně jsme měli letos navštívit Kubu, ale díky hurikánu Irma se cesta nekonala a zřejmě to tak mělo být! Vybrali jsme tedy jih Dominikánské Republiky oblast Juan Dolio a netušili, co nás vše potká. Pokusím se sepsat své zážitky postupně.

  Cesta začíná - letiště a kontroly

  pro naši cestu za poznáním nové země, jsme si vybrali německou CK FTI Touristik a poprvé v životě jsme letěli velkým Boeingem 767-300ER společnosti Condor - Thomas Cook Airlines. Doma jsme si na internetu zabukovali zdarma jak místo v Lufthanse tak v Condoru, obojí u okna.

  Z Ostravy jsme vyjeli vlakem do Prahy. Z hlavního nádraží v Praze jsme se dostali na letiště Airport busem, za lístek jsme dali 60kč za osobu. Cesta trvala cca 40min. Při odbavování zavazadla nám paní řekla, že takhle to tedy nefunguje :) o co šlo? Vždy jsme létali do zemí společností Travel Service a mívali jsme jen jeden kufr. Když byla váha na osobu 20kg, s jedním kufrem za oba jsme se vešli do 28kg a vždy nám to procházelo bez problémů. Brali jsme to tak, že jsme vlastně letecké společnosti ušetřili kila na zavazadle. Hmmm...zde to tak nebylo. Paní při odbavení se usmívala a říkala:"co s vámi." Zavazadlo nám odbavila, ale bylo nám s Tomem jasné, že při zpáteční cestě si budeme muset jeden kufr pořídit.

 z Prahy jsme odlétali leteckou společností Lufthansa do Frankfurtu. Let byl poklidný, ale měl trochu zpoždění jako naše České dráhy. Někteří lidé v letadle byli  značně nervózní, aby stihli svůj navazující let ve Frankfurtu. Pilot si byl zpoždění vědom a při přistání ani téměř nebrzdil, jak bývá zvykem a dosedl celkem bouřlivě na přistávací plochu. Jen jsme se s Tomem na sebe s úsměvem podívali.

  Letiště ve Frankfurtu je obrovské přímo gigantické a je to přestupní stanice pro další navazující lety. My s Tomem měli čas, nemuseli jsme tolik spěchat. Tak jsme si kráčeli pomalu tunelem, který byl pro nás novinkou. V tunelu byly jezdící pásy a lidé doslova prchali a spěchali do odletových brán. Působili jsme zde jako dva exoti na procházce provokující focením a točením celé situace. Do tempa lidem hrála svižná, rychlá hudba, která byla židovská, což mě velmi pobavilo.

 

  Na tomto letišti jsme už díky Schengenu nemuseli procházet kontrolou - vivat EU :) ! O kufr jsme se také nemuseli starat, protože ho automaticky nalodili do Condoru. Dělala jsem si obavy, zda nepošlou třeba můj kufříček někam do Kostariky, ale naštěstí dobře doletěl do cíle jako my dva.

  Bylo to poprvé v životě, co  jsme měli letět 10h a ještě přes Atlantik. Říkala jsem si, že mnoho hodin není kde přistát, kdyby se něco s letadlem stalo. V Boingu jsem seděla u okna, sledovala na obrazovce aktuální trasu letadla a přemýšlela, jaké to v Dominikáně vlastně bude. Personál byl velice milý a ochotný. Podávala se celkem vydatná a velmi chutná večeře a později snídaně. Pití bylo k dispozici po celou dobu letu. Naštěstí se nám podařilo usnout. Když to zpětně zhodnotím, není to tak strašné vydržet. Obdivovala jsem jednoho dědulu, který seděl přes uličku, měl na sobě tematický svetr se sobem. Musela jsem myslet na svého dědouška, a neuměla jsem si ho představit, že by se vůbec vzdálil z Třince, natož, že by se vydal na takovou dlouhou cestu.

  Po příletu na letiště v Santo Domingu (letadlo pokračovalo dále na Kostariku i se zmiňovaným dědulou, všechna čest pro tak dlouhý let!) jsme byli překvapeni počtem kontrol, včetně otisku prstů. Platili jsme turistické vízum 10 USD na osobu, ale s tím jsme počítali. Při odletu jsme už neplatili nic. V recenzích jsme totiž četli, že někdy se tato částka vyžaduje i při zpáteční cestě. Po zdlouhavých kontrolách jsme si vyzvedli zavazadlo a vyšli jsme před budovu, kde měl na nás čekat někdo z FTI, který nás měl dopravit na hotel.

  Byl příjemný vzduch, který se mísil s vyšší vlhkostí, takže jsme si svlékli hřejivé zimní bundy a vyhlíželi našeho dopravce. Bohužel nikdo nikde. Když ostatní pasažéři společného letu byli fuč a my zůstali osamoceni, věděli jsme, že je něco špatně. Před budovou ale stálo mnoho místních a nabízeli odvozy svými auty. Nechali jsme si vypsat stvrzenku pro cestovku a jeden z řidičů nás odvezl svým vozem k hotelu. Cesta trvala cca 30min a stála nás 40 USD.

  O pár dnů později jsme měli schůzku s našim německým delegátem Benem, který byl velmi seriózní a ochotný. Velmi ho celá situace mrzela a přišel na to, že někdo zaměnil kalendářní dny. Vydali jsme mu stvrzenku a Ben nám vrátil 40 dolarů. Ujistil nás, že při cestě zpátky na letiště se situace opakovat nebude a slovo dodržel.

  V cíli - hotel Coral Coste Caribe

  Na hotel jsme dorazili 4:30h, je zde o 5h méně. Na recepci nám milý recepční dál plánek areálu, vysvětlil kde co je, dostali jsme karty na ručníky, náramek na ruku a klíče. Hotelový boy nám pomohl s kufrem a ukázal nám náš pokoj.

  Hotel je starší, proto jsme nečekali žádný luxus. Pokoj nám naprosto stačil. Nacházel se na dobré straně, nechtěla jsem mít balkon nad bazénem, protože jsem z recenzí před odletem vyčetla, že bych slyšela do nočních hodin hudbu a program animátorů. Díky klimatizaci byl v pokoji příjemný chlad, ale klima vydávala celkem hlasité zvuky, proto jsme ji vypnuli. Postačil nám lustr, který měl funkci větráku. Zcela vyčerpaní cestou jsme šli spát a těšili se na zážitky, které nás čekaly...

 

 

 

  Čistota, úklid, jídlo, voda

  Je potřeba zmínit, že uklízečky bývaly na hotelu až do večera. Každý den čisté prostěradlo, ručníky. Denně se doplňovala balená neperlivá voda ve 3třech balení. Ob den jsme nechali uklizečce dolar, vždy nás velmi ocenila širokým úsměvem. Velmi se dbalo na čistotu hotelu i okolí včetně pláže. Neustále byli k vidění pracovníci, kteří něco čistili, myli, odklízeli nečistoty z pláže.

  Na vodu je třeba si dávat pozor, mám na mysli z vodovodu. Na umyvadle je nálepka s upozorněním, že ani zuby si nemáte vodou oplachovat, k tomu sloužila balená. Do drinků se podával led balený, ale v restauracích byla zelenina i ovoce oplachována vodou z vodovodu, včetně kelímků na pití. My problémy neměli, ale někteří mohou z vody chytit střevní infekci. Naštěstí jsme měli tabletky na průjem, ale nic takového nás nezastihlo. Z recenzí lze ale vyčíst, že mnoho lidí spíše starších osob mělo silné střevní problémy.

  Jídlo nám velmi chutnalo. Téměř se nepoužíval olej, sůl ani koření. Při přípravě vaječných omelet, nebo volského oka, se vás tázali, zda chcete ochutit kořením. Samozřejmě na stole byla k mání sůl i pepř, ale moc jsme je nepoužívali, uvítali jsme vlastně zdravější kuchyň. Maso bylo perfektně upravováno do měkka, rozplývalo se vám na jazyku. Okusili jsme hovězí, vepřové, jehněčí, ryby. Ryby bych zvláště vyzdvihla, čerstvé, voňavé, výborně připravené. Také mi velmi chutnalo sele s křupavou krustou.

  Ovoce a zelenina to byla slast na jazyku. Každý den čerstvé, velmi šťavnaté a chutné. Ne jako u nás bez chuti a samá voda! Totálním hitem byl ananas - neskutečný, při kousnutí do ananasu zažívaly vaše chuťové buňky doslova orchestr, šťáva vám tekla po bradě a příjemně sladká chuť vás hladila na chuťových senzorech :)) bohužel na ananas se konaly doslova hony :) také bylo skvělé mango, papája. Na snídani jsme uvítali ovocné šťávy, brutální byla z banánů a ananasu, také mix z různého ovoce. Perfektní byla zelená okurka, zelené rajče i to červené....

  Co se týká pamlsků, dortíků, zákusků tak musíme s Tomem pochválit jejich těsto. Většinou na piškotovém nebo bábovkovém podkladu velmi velmi chutné. Skvělé byly také sušenky z perníkového a lineckého těsta, to byla prostě jedna báseň. Celkově jsme s jídlem byli spokojeni.

 strana 1    strana 2

 

 

Vsevjednom.cz